Pojďme pokračovat ve vyprávění o ramenním kloubu. V prvním díle jste se podrobně seznámili s jeho stavbou, kostmi, které se na něm podílejí, jednotlivými klouby, které spolupracují na jeho pohybech, s vazy, které jej zpevňují, a svaly, díky nimž se každý aktivní pohyb uskutečňuje. Rozsáhlými informacemi o potížích s rameny jste prováděni co nejvíce srozumitelně a do určité míry zjednodušeně, v případě nejistoty si můžete leccos ozřejmit také v ostatních článcích sekce Anatomie.
Pro rychlejší a snazší orientaci a vysvětlení některých nejasných slov nabízím opět slovníček pojmů, které jsou v článcích používány. Doufám, že se vám bude hodit.
* SLOVNÍČEK UŽÍVANÝCH POJMŮ:
Slovníček užívaných pojmů |
---|
abdukce | pohyb směrem do strany, od osy těla (upažení) |
bilaterální | oboustranný |
bursa | tíhový váček |
bursitis | zánětlivé onemocnění bursy |
entezopatie | onemocnění svalových a šlachových úponů vznikající většinou jejich opakovaným přetěžováním |
imobilita | nehybnost |
instabilita | nestabilita |
ischemie | místní nedokrevnost tkáně, která vede k jejímu poškození až odumření |
labrum | chrupavčitý lem rozšiřující jamku ramenního kloubu |
ligamentum | vaz |
nekróza | odumření tkáně |
ruptura | prasknutí, trhlina |
subakromiální | pod akromiem (nadpažkem) |
subluxace | neúplné vykloubení (kloubní plošky se ještě částečně dotýkají) |
symptomatologie | soubor příznaků (symptomů) |
tendo | šlacha |
tendinitis | zánětlivé onemocnění šlachy |
tendopatie | onemocnění šlachy (obvykle vzniká z přetížení, vlivem mikrotraumat, poruch prokrvení aj.) |
| |
-itis | koncovka charakterizující zánět |
-patie | koncovka označující chorobu |
| |
analgetika | léky proti bolesti |
anestetika | látky působící znecitlivění |
kortikoidy | látky podobné hormonům kůry nadledvin (protizánětlivý, protialergický účinek, tlumí činnost imunitního systému) |
Dnešní část vás seznámí s další kapitolou začleněnou do syndromu bolestivého ramena, o němž jsme mluvili již v minulých dílech (díl 1, díl 2). V úvodu však opět shrnu a zopakuji pár důležitých faktů z anatomie. Jsem si vědoma, že zde není možné zmínit vše podstatné, proto vás, pro lepší pochopení problematiky, odkazuji zároveň na již uvedený první díl povídání o ramenu. Články, který navazují, jsou pojaty jako pokračování, kapitoly tedy budou označovány čísly následnými k předcházejícím.
1. ANATOMIE - KRATIČKÉ SHRNUTÍ
Jak jsme již dříve rozebírali, rameno je nejsložitějším kloubem v lidském těle – skládá se ze čtyř jednotlivých kloubů (spojujících vzájemně kost hrudní, klíční, pažní a lopatku) a umožňuje široký rozsah pohybu, kterým se však vystavuje značnému riziku nestability kloubu. Z ní plynou mnohé obtíže, s nimiž klienti přicházejí. Zpevnění ramenního kloubu kontroluje kloubní pouzdro a početné vazy ve spolupráci se svaly, jejichž hlavní úlohou je zajištění aktivního pohybu. Vazy jmenovitě probírat nebudeme, tento úkol již splnil první článek, svaly si však kvůli jejich podstatné roli fixace hlavice v jamce zmínit dovolím (pro jejich bližší nastudování však doporučuji např. sekci Anatomie). Šlachy zesilující pouzdro náležejí svalům vpředu: musculus supraspinatus (abduktor), m. infraspinatus a m. teres minor (zevní rotátory); vzadu: m. subscapularis (vnitřní rotátor). Soubor svalů a jejich šlach zpevňujících pouzdro je klinicky označován jako rotátorová manžeta, jejíž poškození jsem popisovala také minule. Přímo uvnitř kloubu probíhá po přední straně ještě šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii (flexor ramena a lokte).
Dodám, že v místech tlaku a tření se mezi kloubním pouzdrem a okolními útvary vytvářejí bursy (tíhové váčky), u ramena poměrně četné - obtížemi vyvolanými bursami se budeme zabývat v dnešním díle seriálu.
2. PORUCHY RAMENNÍHO KLOUBU
Syndrom bolestivého ramena
Již v prvním díle jsem zmínila, že bolest ramena a zhoršení hybnosti vychází spíše z chorobných procesů probíhajících v tkáni okolo ramenního kloubu než v něm samotném (v ligamentech*, šlachách, pouzdru, labru*, bursách a svalech). Souhrnné označení těchto obtíží, syndrom bolestivého ramena, tedy nemívá přímý vztah k traumatu ramenního kloubu jako takového. Není těžké usoudit, že zmíněný pojem zahrnuje více různorodých diagnóz a postižení různých struktur, jednotlivé obrazy se prolínají. V počáteční části jsem vás seznámila se syndromem rotátorové manžety (A.) a poškozením šlachy dlouhé hlavy bicepsu brachii (B.), v druhé s kalcifikující tendinitis (C.), nyní pojďme pokračovat v probírání kapitol syndromu bolestivého ramena.
D. Bursitis
Udává se, že samostatná, primární subacromiální bursitis (zánět bursy) je poměrně vzácným onemocněním, většinou se, coby následek, pojí s předcházející tendopatií* rotátorové manžety či šlachy bicepsu, nebo patologickým procesem sousedních kostí či kloubů. Vyvolat ji mohou také systémová revmatická onemocnění (revmatoidní artritida, dna atd.), úrazy – zlomeniny v oblasti horní části paže, výrazný tlak na bursu proti akromiu (pády na nataženou končetinu, sporty s tělesným kontaktem apod.) Její zánět může vést k náplni tekutinou a ke srůstům s okolím.
V akutní fázi zánětu trpí postižený rychle narůstající velkou bolestí, která začíná obvykle večer a znemožňuje spánek. Analgetická* léčba povětšinou nezabírá. Nemocný se brání jakémukoli pohybu a při abdukci horní končetiny udává bolest v rozsahu 30 - 60°.
Léčba akutního zánětu spočívá v aplikaci anestetika* do bursy (event. odsátí výpotku), injekce kortikoidů* může poškodit šlachy. Doporučován je klid, samozřejmostí je následná rehabilitace (léčba trvá obvykle 3 – 6 týdnů).
POD ČAROU...
Léčebný postup u syndromu bolestivého ramena
K dnešnímu dílu jsem si dovolila připojit odděleně menší kapitolu vztahující se k terapii obtíží syndromu bolestivého ramena, který je právě probírán (ať již pročítáte kteroukoli část seriálu).
Pozn.: O syndromu bolestivého ramena a impingement syndromu jsme již mluvili v prvním díle vícekrát, nyní pouze krátké shrnutí, díky němuž lze aplikaci leckteré terapie odvodit: Impingement vzniká buď uskřípnutím struktur okolo ramena, nebo samotným přetížením ramenního kloubu s následným zánětem subakromiální bursy a nestabilitou kloubního pouzdra. Stlačení může vzniknout proti ligamentům (vazům) přítomným v této oblasti, proti části lopatky nebo proti skloubení lopatky s kostí klíční. Podstatou přetížení bývá často i svalová nerovnováha (dysbalance), např. zkrácený m. pectoralis major oproti funkčně oslabeným fixátorům lopatky a svalům rotátorové manžety. Typ vznikající nestabilitou ramenního kloubu se vyskytuje především u mladých sportovců. Viz jeden můj klient, mladičký boxer docházející do našeho zdravotnického zařízení. K lékaři se dostavil kvůli bolesti ramena a občasným subluxacím*. Rameno je schopen si sám "nahodit" zpět, ale tím vznikají jen další mikrotraumata. Jak bude proces pravděpodobně pokračovat? Nepodstoupí-li kteroukoli terapii vedoucí k větší stabilitě kloubu, může dojít až k nevratným změnám. Na "trénincích" sice svaly posilují, ale pouze velké svalové skupiny (potřebné k jeho sportovní aktivitě) a už zcela chybí jakékoli protahování a relaxace. Podle toho také vypadá terén celého jeho pletence horní končetiny a nepochybuji, že také všech ostatních částí těla.
TERAPIE
V akutním stádiu je doporučován několik dní úplný klid ramena (bez aktivit prováděných nad hlavou, u chroniků nebo recidiv způsobených přetěžováním měkkých částí ramen nad hlavou v povolání - např. malíři – by bylo nasnadě zvážit vhodnost jejich pracovního zařazení), později postupné domácí cvičení podle instruktáže, při zánětlivých epizodách aplikace chladu a při chronických stavech užití tepla. V žádném případě nesmí být podrážděný kloub přetěžován.
Medikamentózní léčba zahrnuje nesteroidní antirevmatika a analgetika, je žádoucí utlumení noční bolesti.
Nezastupitelnou roli v terapii poruch ramenního kloubu hraje léčebná tělesná výchova v kombinaci s fyzikální terapií. Podle možností je v akutním stavu vhodný terapeutický laser, TENS proudy, chlad, později DD proudy (diadynamické), IF proudy (interferenční), magnetoterapie, ultrazvuk aj. Léčebná tělesná výchova zahrnuje všechny součásti ramenního pletence a snaží se o znovunabytí normálních pohybových stereotypů v maximální možné míře. Zmíním pouze nejběžněji používané techniky, abyste získali alespoň hrubou představu, co vás může čekat, doberete-li se i vy k problémům s ramenem. Pro udržení a navrácení rozsahu pohybu v kloubu se využívá pasivního a aktivního cvičení, měkké tkáně oblasti ramena jsou ošetřeny a uvolněny měkkými technikami. Jak jsem již zmínila, mnoho obtíží bývá způsobováno a podporováno svalovými dysbalancemi, proto je důležité soustředit se také na navození optimálních svalových podmínek, a to nejen v oblasti ramenního pletence, ale i širšího souvisejícího okolí. Zkrácené svaly jsou protahovány, svaly přetížené a se zvýšeným napětím relaxovány (postizometrickou relaxací, kterou jsme již mnohokráte rozebírali např. v jednotlivých vydáních IRONMANu a kterou si přiblížíme i v pokračováních tohoto seriálu), oslabené svalové skupiny posilovány. Nevhodný svalový terén ramen znesnadňuje a zhoršuje možnost jejich následné terapeutické stabilizace, která by neměla být z komplexní terapie vynechávána (senzomotorika, zpevňování dané oblasti s využitím nestabilních ploch apod.)
V některých případech je přistupováno k operativnímu řešení problému. Poté ovšem následuje opět fyzioterapie. Indikace k operaci ramena u netraumatických stavů jsou udávány:
- úplná ruptura* rotátorové manžety s velkým deficitem hybnosti
- těžké entezopatie* rotátorové manžety nereagující na konzervativní terapii
- spontánní ruptura šlachy dlouhé hlavy bicepsu u mladých jedinců brzy po příhodě
- rekurentní instability* s opakovanými spontánními luxacemi ramene
- opakovaná kalcifikující tendinitida reagující špatně na konzervativní léčbu
- chronická subakromiální burzitida
PROGNÓZA
Další vývoj obtíží s bolestivým ramenem významně záleží na stupni trvalého poškození měkkých tkání, především rotátorové manžety a dalších tkání v subakromiálním prostoru. U zánětlivých afekcí také na reflexních a ischemických změnách a doprovodných onemocněních (např. diabetes mellitus, revmatoidní artritida). Uvádí se, že několika procentům zůstane menší či větší pohybový deficit.
PREVENCE
Prevencí syndromu bolestivého ramena se jeví pouze časná diagnostika nestability ramena, která jinak v průběhu života vede k postupnému přetěžování a poškozování závěsného aparátu ramenního kloubu.
ZÁVĚR
V budoucnu se můžete těšit na další pokračování rozsáhlé kapitoly syndromu bolestivého ramena.
Závěrem snad jen přání, ať se vám jakékoli obtíže, nejen v terénu ramena, vyhnou.
Doporučuji literaturu:
Čihák, R. Anatomie I. Praha: Grada, 2001. 516 s. ISBN 80-7169-970-5.
Flusserová, Š. Zázračné lidské tělo… Rameno (I.). IRONMAN Magazine 2005, č. 5, s. 74-79.
Flusserová, Š. Zázračné lidské tělo… Rameno (II.). IRONMAN Magazine 2006, č. 2, s. 80-83.
Flusserová, Š. Zázračné lidské tělo… Rameno (III.). IRONMAN Magazine 2006, č. 3, s. 76-79.
Flusserová, Š. Zázračné lidské tělo… Rameno (IV.). IRONMAN Magazine 2006, č. 4, s. 80-83.
Flusserová, Š. Anatomie na Ronnie.cz
Krupař, V., Brtková, J. Syndrom bolestivého ramena. Praha: Apotex, 2001. 101 s.