Minule jsme si povídali o tom, co může napovědět krevní rozbor, seznámili jsme se s částí, která se týkala červených krvinek, a dnes budeme pokračovat povídáním o ukazatelích, které mohou signalizovat přítomnost zánětu.
Leukocyty (leu) - bílé krvinky
Norma: 4 - 10 x 109/l
Dynamika: zvýšení v zánětu hodiny až dny, jiné změny v týdnech
Vyšetřuje se počet bílých krvinek v objemové jednotce krve.
Abnormálně zvýšený, nebo snížený počet bílých krvinek vypovídá o nemoci. Bílé krvinky jsou produkovány kostní dření a chrání organismus před útokem infekce, nebo napomáhají vytvářet imunitní odpověď. Bílé krvinky napadají a ničí původce infekce (bakterie, plísně a viry).
Zvýšený počet bílých krvinek (leukocytóza) ukazuje na postižení organismu bakteriální infekcí (u virové nedochází k výraznějšímu zvýšení), zánětem, leukémií, traumatem, ale může být způsobeno i intenzivní fyzickou zátěží, stresem nebo kouřením. Únavové stavy, ke kterým patří i přetrénování, mohou být provázeny dlouhodobým mírným zvýšením, ale i snížením hodnot.
Snížený počet bílých krvinek (leukopenie) může být následkem virové infekce, může doprovázet řadu stavů, jako je cytostatická léčba, stav po radioterapii, nebo jde o projev onemocnění imunitního systému. Obvykle se projeví zvýšenou náchylností k infekcím s jejich závažným průběhem, protože tělo s nedostatkem leukocytů se infekci neumí účinně bránit.
Postupné zvyšování, nebo snižování počtu bílých krvinek směrem k abnormálním hodnotám ukazuje na zhoršující se stav. Jestliže se počet bílých krvinek vrací k normálu, znamená to uzdravování organismu.
Diferenciální rozpočet leukocytů
Zjišťuje přesné zastoupení jednotlivých typů leukocytů v krvi. Rozlišujeme pět typů bílých krvinek - neutrofily (60 %), lymfocyty (30 %), monocyty (5 %), eozinofily (5 %) a bazofily (do 1 %) - každý z nich má jinou funkci. V případě, že tyto buňky nejsou v normálním poměru, tj. je-li jeden typ buňky zastoupen více, či méně, popřípadě jsou přítomny nezralé formy, může tato informace napomoci při diagnostice nemocí imunitního systému a krve. Jednotlivé typy bílých krvinek mají rozdílnou schopnost reagovat a potlačovat různé typy infekcí v těle. Lze tak diagnostikovat závažnost alergických a polékových reakcí a odpověď na parazitické a jiné typy infekcí, lze získat informace o reakci na virovou infekci, chemoterapii a identifikovat různé typy leukémií (např. eozinofily se zvyšují při alergických reakcích a parazitárních infekcích, neutrofily při bakteriální a lymfocyty při virové infekci). Změny v diferenciálním rozpočtu provází rovněž únavové stavy či užívání steroidů.
Trombocyty (PLT) - krevní destičky
Norma: 150 - 400 x 109/l krve
Určuje se počet krevních destiček v objemové jednotce krve.
Krevní destičky (trombocyty) vznikají v kostní dřeni z buněk zvaných megakaryocyty odštěpením jejich cytoplazmy. Tyto fragmenty jsou uvolňovány z kostní dřeně do krevního oběhu. Trombocyty jsou nezbytnou složkou první fáze procesu koagulace (srážení krve). Vzhledem ke své „lepivosti“ jsou základem tvorby krevní sraženiny, která uzavře poraněné místo a zabrání tak větším krevním ztrátám.
Pokles počtu krevních destiček pod 20 x 109/l, se může projevit spontánním (až život ohrožujícím) krvácením. Pacienti s onemocněním kostní dřeně, jako je leukémie nebo jiná rakovinná onemocnění postihující kostní dřeň, mají časté krvácivé projevy z důvodu sníženého počtu krevních destiček (trombocytopenie). Důvodem je vytlačení normálních buněk kostní dřeně nádorovými buňkami v kostní dřeni, což má za následek nižší produkci krvinek, včetně destiček.
Snížený počet krevních destiček bývá pozorován u pacientů s chronickým krvácením, např. u dlouhodobě krvácejících žaludečních vředů. Destičky mohou být ničeny protilátkami vlastního těla při autoimunitních onemocněních (např. SLE - systémový lupus erythematodes). Trombocytopenie provází rovněž pacienty podstupující chemoterapii nebo ozařování. S poklesem krevních destiček má zkušenost více než 5 % těhotných.
U přibližně 1 % populace se vyskytují krvácivé projevy z důvodu vrozené von Willebrandovy choroby. Přestože je v krvi dostatečný počet destiček, jejich schopnost „slepování se“ dohromady je snížena z důvodu nedostatku von Willebrandova faktoru, potřebného k zahájení koagulačního procesu.
Zvýšený počet krevních destiček (trombocytóza) nemusí vyvolávat u pacientů žádné klinické příznaky, jiní však mohou mít významné projevy tzv. myeloproliferativního onemocnění. Někteří pacienti se zvýšeným počtem destiček mohou přesto trpět zvýšenou krvácivostí z důvodu chybějící „lepivosti“ destiček (dysfunkce). Jiní pacienti se zvýšeným počtem destiček mají však „lepivost“ normální a pak vzhledem k jejich výrazně zvýšenému počtu v krvi a tendenci lepit se jedna na druhou mohou vytvořit shluky a způsobit neprůchodnost cév, v krajním případě až smrt.
Zvýšený počet destiček může způsobit i pobyt ve vyšších nadmořských výškách, usilovné cvičení, stres, či užívání hormonální antikoncepce. Na krevní destičky je také možno nahlížet jako na reaktant akutní fáze (jako CRP, viz níže), jejich počet může stoupnout při bakteriální infekci i přes 1000 x 109/l.
2. Zánětlivé markery
Sedimentace (FW) a C-reaktivní protein (CRP) jsou ukazatelé zánětlivých onemocnění, prokazují přítomnost a průběh zánětu v organismu a pomáhají kontrolovat účinnost léčby. Obecně platí, že CRP reaguje rychleji a není tolik ovlivňováno jinými faktory jako FW a poskytuje proto lepší informaci o zánětu a efektu léčby.
Sedimentace erytrocytů (FW)
Norma: muži 2 - 10 mm/1 hod., ženy 3 - 21 mm/1 hod., muži 4 - 27 mm/2 hod., ženy 7 - 48 mm/2 hod.
Patří k nejběžnějším z krevních vyšetření. Měří aktuální množství klesajících (sedimentujících) červených krvinek ve vzorku nesrážlivé krve ve vysoké tenké kalibrované sedimentační pipetě. Výsledek je dán počtem milimetrů čisté plazmy nad sloupcem sedimentovaných erytrocytů po jedné hodině. Za normálních okolností klesají červené krvinky pomalu a nad nimi zůstává pouze malé množství plazmy. Některé proteiny, jako je fibrinogen a imunoglobuliny, které jsou zvýšeny při zánětech, způsobí rychlejší pokles červených krvinek a tím zvýšenou sedimentaci. FW se používá k určení úrovně závažnosti zánětu v těle. Je to jednoduché, nenákladné, nespecifické (tzn. neurčí přesnou příčinu zánětu, jeho lokalizaci nebo další stavy působící současně se zánětem, ale je vodítkem při mapování probíhajícího procesu v těle) vyšetření, které je používáno řadu let k diagnostikování stavů spojených s akutním nebo chronickým zánětem, včetně infekcí (zejména bakteriálních), nádorových a autoimunitních onemocnění.
Lehké zvýšení může být způsobeno i vyčerpáním a dehydratací po závodě. Zvýšení může být ale způsobeno třeba i anémií, užíváním penicilinu, hormonální antikoncepce nebo těhotenstvím, pro její nespecifičnost je nutno tuto metodu kombinovat s dalšími testy.
C-reaktivní protein (CRP)
Norma: 0 - 9 mg/l
C-reaktivní protein (CRP) je tzv. reaktant akutní fáze, je tvořen v játrech a vylučován do krevního oběhu (na „objednávku“ fagocytů, které v těle objeví cizí nebo poškozené vlastní buňky), váže se na biomembrány a jaderné složky nekrotických buněk-bakterií, ale i vlastních, poškozených bakteriální infekcí, ischémií nebo nádorem, tím je „označí“ a pomůže je tak fagocytům „najít a odklidit“. Koncentrace CRP významně roste během několika hodin po vypuknutí infekce. Při bakteriální infekci dosahuje během 24 - 48 hodin hodnot 200 - 300 mg/l i více, při nekomplikovaném průběhu a úspěšné terapii antibiotiky (ATB) dochází k návratu k normálním hodnotám během 4 dnů. Virová infekce oproti tomu nebývá provázena výrazným zvýšením CRP (hodnoty do 40 mg/l), což má význam při rozhodování o léčbě antibiotiky (která jsou u virové infekce zbytečná).
(Chronicky vyšší hladiny CRP značí riziko vzniku a rozvoje aterosklerózy a vyšší hladinu CRP zaznamenáme i při infarktu myokardu.)
Zdroje:
Zima, Tomáš, et al. Laboratorní diagnostika. 2. vydání. Praha: Galén a Karolinum, 2007
Klener, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 1. vydání. Praha: Galén a Karolinum, 2006
Duchoň, Jiří, et al. Lékařská chemie. 1. vydání. Praha: 2. LF UK, 1998
Trojan, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 2. vydání. Praha: Grada, 1996
Ganong, William. Přehled lékařské fyziologie. Praha: Galén, 2005
Konrádová, Václava, et al. Histologie. Praha: 2. LF UK, 1995
www.labtestonline.cz
www.ondrej-vojtechovsky.cz