Reklama:
DNES DOPRAVA Z E-SHOPU ZDARMA!
Doprava pro všechny objednávky po celé ČR zdarma! Nakupujte zde.

Vypořádejte se s bolestmi dolních zad (I.): Úvod a možné příčiny bolestí

Ronnie.cz > Medicína > Regenerace

Je mrtvý tah bezpečný?
Bolesti dolních zad (anglicky low back pain) jsou v současnosti velmi rozšířeným fenoménem, a to zejména v populaci středního věku. Potvrzuje to i fakt, že se jedná o nejčastější důvod pracovní neschopnosti, rovněž jsou i druhým nejčastějším důvodem návštěvy lékaře hned po onemocněních dýchací soustavy. Na rozdíl od zmíněného nachlazení nebo angíny, na kterou stačí předepsat antibiotika a klid na lůžku, se však jedná o komplexní poruchu, která může mít velké množství příčin a tím i velké množství adekvátních terapií. Často však dochází ke snaze vytvořit jakýsi univerzální přístup nebo cvičební jednotku pro všechny pacienty, což ne vždy (podle mé zkušenosti málokdy) vede k úspěchu. Neexistuje bohužel žádná zázračná mastička, pilulka, masáž nebo cvičení, které by všem pomohlo a nikomu nemohlo ublížit. Bolesti zad jsou totiž velmi variabilní a proměnné a nemají svá pravidla ani zákonitosti, protože problém, který bolí někoho, nemusí bolet jiného a někoho zase pro změnu bolí jiným způsobem ráno a jinak večer a tak dále. Na cestě k zotavení existuje celá řada nástrah, které se Vám pokusím objasnit a pomoci Vám vyvarovat se někdy i zbytečných obav. Součástí celého článku jsou samozřejmě i praktické rady, díky kterým si od jistých obtíží budete moci ulevit Vy sami, a to ihned.

Klasický obraz rehabilitace

Pro zahájení rehabilitační péče hrazené pojišťovnou je nutné zajít nejprve k praktickému lékaři, který dále doporučí vyšetření u specializovaného lékaře nebo rovnou předepíše poukaz na rehabilitaci. Problém však nastává, jakmile předepsaný poukaz obsahuje nahřátí, elektroléčbu a "techniky měkkých tkání" (lidově prostě jen masáže). Pacient tak dochází na deset půlhodinových sezení, kde na něj na 10 minut položí vyhřátý polštář, 10 minut aplikují elektroléčbu a ve zbývajících 10 minutách ho nějak promasírují. Efekt je chvilková úleva, případně rozbouření v následujícím dni. Žádný individuální přístup, žádná léčba příčin obtíží, ale pouze další stálý zákazník s neoblíbenou diagnózou "zádíčkář" a peníze od pojišťovny. Ten lepší přístup pak spočívá v provedení kineziologického rozboru, poučení o "vadném držení těla" a "ochablém tělesném jádru". Následuje cvičení podle některého z komerčních systémů, které se vybírá většinou podle toho, kdo nabídl školení pro dané pracoviště za zvýhodněnou cenu. První rada tedy zní, že pokud jste stálý zákazník nějaké rehabilitace, bude nejspíše potřeba něco změnit.

Placebo a nocebo

Přístup ke klientovi hraje velmi důležitou roli a vysvětlení situace, ve které se klient s bolestmi zad nachází, může mít klíčovou úlohu pro úspěšnou léčbu. Z vlastní zkušenosti vím, že verdikt, který při vstupním vyšetření pronese lékař, ve kterého vkládá pacient svou důvěru, může úspěch následující fyzioterapie zjednodušit, anebo velmi znesnadnit (ne-li znemožnit). Nejhorší možná situace nastává, pokud si začne lékař libovat ve Vašem neštěstí a spustí fráze typu: "Vaše páteř vypadá hrozně, není divu, že Vás všechno bolí. Pokud budete takhle pokračovat, skončíte za 10 let na invalidním vozíku." Páteř, stejně jako vše v našem těle, stárne a nikde není stanoveno, v jakém věku a počtu by se na ní měly vyskytovat degenerativní změny. Namísto strašení a vyhrožování by tedy rozhodně bylo lepší, kdyby lékař pacienta informoval o tom, co je v pořádku, co se mu naopak nezdá a co by bylo potřeba změnit či napravit. Druhá rada do života - vyhněte se doktorům strašákům.

Časté a zbytečné obavy

Lidé trpící bolestmi zad mají tendenci dělat z komára velblouda a uchylují se k nepřiměřeným obavám o svou domněle fragilní páteř. Nejhorší vliv na tyto zbytečné obavy mají, jak již bylo zmíněno, zejména lékaři, kteří rádi straší své pacienty, a vzniká tak nechtěný nocebo efekt. Takto způsobené bázně jsou pak už jen třešničkou na dortu, který je tvořen zakořeněným strachem šířeným médii a reklamami s obrázky šklebících se herců imitujících urputné bolesti. Bolesti zad sice nejsou "jenom v hlavě", avšak hlava ovlivňuje to, jak ony bolesti (a zdali vůbec) budeme vnímat.

Páteř je však velmi houževnatá struktura, která je schopna odolávat obrovské zátěži. Zvládá mrtvý tah o váze 500 kilogramů, který předvedl Eddie Hall. Zvládá výkony strongmanů, když zvedají Atlasovy kameny o váze až 250 kilogramů ze země s ohnutými zády nahoru, kde se záda zase prohýbají. Zvládá extrémní rozsahy pohybů, kterými disponují jogíni. Zvládá silné nárazy, které vznikají při bojových sportech. Dokonce i přes výraznou skoliózu je možné být nejlepším sprinterem (viz Usain Bolt) nebo třeba zvedat pětinásobek své vlastní hmotnosti na mrtvý tah (viz Lamar Gant). Myslíte si tedy, že když se jednou špatně ohnete a píchne Vás v zádech, budete navždy invalida?

Kdy si dělat starosti?

U bolestí zad neexistuje přímá úměrnost mezi intenzitou bolesti a skutečným onemocněním či poškozením tkání. Záludnost spočívá v tom, že někoho "chytnou" záda tak, že se nemůže pro bolest po krátkou dobu pohnout, a příčina je pouze v jakési svalové křeči a někoho zase začnou bolet záda mírně, ale na podkladě vážného onemocnění. Existují jisté varovné signály, které byste rozhodně neměli ignorovat. Lékaře byste měli navštívit v následujících případech:

  • bolesti zad po pádu či nárazu na páteř
  • jakékoliv výpadky citlivosti nebo hybnosti na dolních končetinách, zejména v tříslech nebo chodidlech, případně poruchy močení
  • bolesti zad trvající déle než 6 týdnů, anebo pokud se bolesti postupně zhoršují
  • náhlý výskyt bolestí zad mimo věkové rozmezí 20 až 55 let
  • bolesti zad provázené horečkou, zimnicí nebo celkovou nevolností
  • bolesti zad při výskytu autoimunitních či nádorových onemocnění v rodině

Některé (ne)možné příčiny bolestí zad

Pojďme se tedy podívat na nejběžnější zdánlivé příčiny bolestí dolních zad. Pro začátek bychom mohli třeba vyvrátit mýtus o spojitosti špatného počasí s bolestmi zad.1 Zkuste se tedy oprostit od obav, že zítřejší předpověď hlásí mírně bolavo s občasným píchnutím v boku.

Výhřezy plotének, jako by byly trendem současné doby. Každý si skoro automaticky spojuje bolesti zad s ploténkami a dalo by se snad i říct, že se chlubí velikostí svého výhřezu. Asi každá čekárna u rehabilitačního lékaře má na nástěnce nějaký ten obrázek o tom, jak hrozně moc jsou ploténky při sedu a předklonu namáhané, a vlastně z toho nepřímo vyplývá, že bychom všichni měli ležet na zádech, abychom si náhodou neublížili.

Ve skutečnosti však nejsou výhřezy a degenerativní změny ploténky přímo úměrné bolesti. Co kdybych Vám řekl, že až 40 % lidí ve věku 20 let, co nepociťuje ŽÁDNÉ bolesti, má přítomnou nějakou lézi plotének. Senioři ve věku 80 let, které netrápí bolesti zad, mají dokonce v 90 % případů, jak se říká, "zničenou páteř".2 Zajímavé, že? Výhřez ploténky může způsobit problémy v případě, že se dostane do kontaktu s nervovými strukturami a bolesti pak mívají charakteristický průběh do dolních končetin. Ovšem ani to, že když se při vyšetření na magnetické rezonanci ukáže výhřez nebo kostní výrůstek tlačící na nervový kořen, neznamená nutně jeho skřípnutí a bolesti. Zatímco nervový kořen měří v průměru 3 až 4 milimetry, volný prostor kolem něj v meziobratlovém prostoru měří 10 i více milimetrů.3 Celkem hodně prostoru, že? Není vůbec výjimkou, že má pacient diagnostikováno dráždění nervu, přičemž však obtíže způsobuje něco jiného, například spoušťové body ve svalech, o kterých se dozvíte v dalším díle tohoto článku.

Další skvělou novinou je, že více jak polovina výhřezů se spontánně zahojí.4 Zajímavé rovněž je i to, že velký přínos pro pevnost a pružnost meziobratlových plotének přináší prostá dynamická chůze či pomalý běh.5

Zablokované obratle a skřípnuté nervy se zdají být logickou příčinou bolestí zad. Přece se nám zdá, že se ty záda nehýbou, špatně se rozvíjí bederní páteř nebo že tam někde něco na něčem nesedí, jak má (tohle mi lidé občas popisují). Co je však horší, když pacienti čekají, že daná oblast jakýmsi způsobem křupne a bude o bolesti postaráno. Zatímco u nás v České republice je takovéto křupání (odborně nazýváno "nárazová manipulace") doménou rehabilitačních lékařů (převážně těch v důchodovém věku) a dnes se již naštěstí příliš nepraktikuje, v Americe jsou velmi populární tzv. chiropraktici, kteří škubou krkem hlava nehlava za cílem něco "napravit". Při svém pátrání po internetu jsem dokonce i narazil na videa, kde se terapeut fórově snaží "srovnat" obratle za pomoci gumové paličky a majzlíku (což však musí na klienta působit velmi elegantně - oceňuji případný placebo účinek). Co se zde však doopravdy děje? Za klidového stavu se tekutina uvnitř kloubu (kloubní maz) podobá gelu. Tím, že se provede manévr, při kterém je slyšet zvukový fenomén lupnutí, dochází ke ztekutění kloubního mazu a zlepšení pohyblivosti příslušného kloubu. Jedná se však o zcela přirozenou a krátkodobou reakci na pohyb či zahřátí. Po skončení pohybové aktivity dochází opět ke gelifikaci kloubního mazu.6 Jediný přínos má nový smyslový vjem, který někdo může vnímat jako příjemný. Nic víc, žádné zázraky, žádné nahazování "vyskočených" obratlů ani žádné řešení příčin obtíží.

Pojďme si tedy ve dvou bodech stručně vysvětlit, co vlastně nárazová manipulace obnáší:

  • Pokud Vám terapeut (nebo Vy sami) nějakým způsobem "odkřupne" žebra nebo bederní páteř a uleví se Vám, je to v pořádku. Dalo by se to přirovnat k poškrábání svědivého místa, na které nedosáhnete. Problém může spočívat v tom, že pokud máte nějaký úsek páteře hypermobilní (což je velmi pravděpodobné, viz dále), dochází k postupnému poškozování meziobratlových vazů a prohlubování problému.
  • V žádném případě si však nenechte škubat s krční páteří! Zatímco přínos je nepravděpodobný, rizika v podobě chronických obtíží jsou téměř jistá a mohou mít dokonce letální následky (viz případ čtyřiatřicetileté modelky Katie May).7 Nejednou jsem se setkal s pacienty, kterým lékař provedl nárazovou manipulaci a došlo ke ZHORŠENÍ obtíží, a to tak, že z původního funkčního problému (bolesti od svalů) se stane problém strukturální (poškození meziobratlových vazů).

Kloubní hypermobilita je zvýšená kloubní pohyblivost, která je dána nedostatečnou kvalitou kloubního vaziva. Postihuje většinou ženy, které kvůli ní mají neuvěřitelné rozsahy pohybů v kloubech a vynikají tak například v gymnastice nebo józe. Hypermobilita sama o sobě bolesti způsobovat nemusí, často je však opak pravdou - vzniká pak tzv. syndrom hypermobility. Lidé trpící tímto syndromem se pak dostávají do svízelné situace, kdy se cítí velmi zatuhlí s neustálou potřebou se protahovat. Ve skutečnosti jsou však všechny jejich svaly měkké se sníženým napětím a není tedy logicky co protahovat. Posilování svalů bez statického protahování se tedy zdá být logickým řešením a skutečně tomu tak je.

Další problém nastává u tzv. lokální hypermobility určitého úseku páteře. Vazivo je totiž "nadřazené" svalům a určuje tak jejich klidové napětí, které chrání kloubní struktury před poškozením. Jinými slovy, cvičením zpevníte vše kolem, ale svaly kolem hypermobilního úseku páteře zůstanou slabé. Lokální hypermobilita určitého úseku páteře je velmi častá (a na rozdíl od "zablokovaných obratlů" i skutečná) a způsobuje chronické bolesti a strach z pohybu. Pokud se při vyšetření potvrdí hypermobilita mezi bederními obratli, tak na řadu pak přichází jisté řešení v podobě bederní ortézy po určitou dobu (v řádu několika týdnů), aby došlo ke zpevnění daného úseku. Jedná se totiž o situaci, při které je rozhýbávání a rozcvičování bederní páteře kontraproduktivní. A opravdu se nemusíte bát, že Vám při nošení bederního pásu ochabnou svaly trupu a zbortí se Vám páteř.8

Sezení je stále narůstajícím problémem moderní společnosti. Lidé mající sedavé zaměstnání tráví v této pozici šest a více hodin v kuse a někdy ani nemají jinou možnost. Jsou však lidé, kteří jsou upoutáni k židli, odsouzeni k bolestem zad? Sezení jako takové škodlivé není a aktuální studie potvrzuje pouze malou spojitost s bolestmi zad.9 Co však dělá ze sezení problém moderní civilizace, je příliš mnoho času stráveného na židli spolu s nedostatkem pohybu. Pokud budete trávit 10 hodin denně, byť v jakémsi "ideálním" sedu podle všech možných ergonomických zásad, stejně se bolestem zad nevyhnete, což je normální, a dokonce i žádoucí. Existují totiž jisté receptory, které zaznamenávají kyselost uvnitř svalů. Jakmile trávíte dlouhou dobu v jedné poloze (a je jedno jestli, stojíte, sedíte, nebo ležíte), začnou tyto receptory registrovat zvýšenou kyselost svalů a vyšlou signály do mozku, které vnímáte v lepším případě jako potřebu se zvednout a protáhnout nebo v horším případě jako bolest.

Existují tedy v podstatě dvě zásady pro to, abyste se vyhnuli bolestem zad ze sezení. Tou první je podepření bederní páteře nafukovacím overballem (ten modrý nafukovací balónek na cvičení), srolovaným ručníkem a nebo při improvizaci lahví s vodou, tak aby bylo zachováno její přirozené zakřivení. Přestože neexistují přesvědčivé důkazy o tom, jak by měl správný sed vlastně vypadat, sezení s podporou bederní páteře většině lidí někdy i výrazně a okamžitě pomůže (skoro zázračně). Zkuste si sedět ve dvou následujících polohách, které vidíte na obrázku č. 1. Schválně, ve které vydržíte déle. Druhou zásadou je nesedět dlouho. Ideálně každou půlhodinu na 10 minut vstaňte, projděte se, vyšlápněte si pár schodů, protáhněte se a rozdýchejte se.


Obrázek č. 1: Zborcený sed (vlevo) a "zdravější" sed (vpravo) s vypodloženou bederní páteří nafukovacím overballem

Vadné držení těla je s bolestmi zad často spojováno. Avšak kdo vadné držení těla nemá? Podíváme-li se kamkoliv kolem sebe, snad na každém najdeme nějakou odchylku od jakéhosi utopického biomechanického ideálu. Bohužel ani není možné zhotovit jakousi šablonu, podle které by každý měl neustále své tělo držet, jelikož každý má své vrozené anatomické tvary, a ty pochopitelně nepředěláme. Platí, že každý má své přirozené držení těla jiné a záleží pouze na tom, zdali vše funguje tak, jak má. Každý bude držet své tělo jinak, když je nabitý energií a překypuje pozitivní náladou, jinak zase, když je naštvaný, a nebo zase pro změnu, když je smutný a vyčerpaný. Nejlepší by bylo "vadné" držení těla definovat jako nastavení, které nemůžete změnit (například vlivem zkrácených svalů). Rozhodující je tedy pro klasifikaci vadného držení těla pouze jedno, a to, zdali dotyčný dokáže své držení těla bez většího úsilí změnit.

Konkrétně u tématu bolestí dolních zad jsou široce známé termíny typu dolní zkřížený syndrom, hyperlordóza nebo anteverze pánve. Jednoduše se jedná o přední klopení pánve s povoleným břichem a vystrčenými hýžděmi, kdy je bederní páteř držena v nadměrném obloukovitém zakřivení. Tvrdí se, že dochází ke klínovité deformaci meziobratlové ploténky, zvýšenému napětí vazů a tak podobně. Pokud bychom si však vzali vzorek například 100 lidí bez bolestí zad, tak u 80 z nich bude patrné ono zmíněné přední klopení pánve.10 Zajímavé, že? Na druhou stranu to však neznamená, že anteverzi pánve není potřeba v rámci možností napravit, a to zejména u slečen, které mají tendence špulit svůj zadek nejen před zrcadlem, ale i při každém cviku v posilovně.


Obrázek č. 2: Na levém obrázku jsou znázorněna přirozená zakřivení páteře, zatímco na pravém je patrné
zvýšené prohnutí bederní páteře (hyperlordóza), a tím dochází k přednímu klopení pánve (anteverzi)

Rozhodně nechci podporovat špatnou techniku a nastavení kloubů při cvičení (jak ostatně upozorňuji v každém článku). Pokud tedy budete například provádět dřepy s nadměrným prohnutím v bederní páteři (ať už cíleně, nebo nevědomě), nedochází k optimálnímu zapojení svalů, ochuzujete se tak o výkon i výsledky a prohlubujete tak případný problém.

Bude tedy možné toto téma shrnout tak, že držení těla je velmi dynamický a relativní pojem, který je závislý na mnoha faktorech. Pokud tedy někdo běžně stojí v "kačeřím postoji" s naklopenou pánví, ALE dokáže pánev srovnat (tedy podsadit), a když je zároveň schopen zaujmout při cvičení správnou polohu, nelámal bych si s mírnou odchylkou od normy příliš hlavu.

Ochablý hluboký stabilizační systém páteře (HSSP) neznamená automaticky bolesti páteře z její "nestability". Páteř je sama o sobě velmi robustní a nerozpadne se, když se ohnete k zavázání tkaniček nebo pro zvednutí předmětu ze země. Naopak, lidé si paradoxně spíše škodí tím, že ve snaze ochránit svou domněle fragilní páteř zatínají břišní svaly a vytváří silný nitrobřišní tlak, když mají ze země zvednout propisku. Co se stane, když budete často a dlouho zatínat svaly? Nejspíše se nějakým způsobem přetíží, unaví, vzniknou v nich funkční poruchy a bolestivé spoušťové body. V případě nitrobřišního tlaku navíc dochází ke zvýšení komprese páteře, což může rovněž vést k bolestem. Za normálních okolností, tedy při běžných denních činnostech (stání, chůze, sezení a zvedání předmětů), je totiž aktivita svalů trupu minimální. 11

Přestože jsem v článku Je mrtvý tah bezpečný? upozorňoval na důležitost aktivace HSSP a neutrální pozice páteře při mrtvém tahu, nebylo by příliš vhodné přenášet tento pohybový vzor do běžného života (tedy v případě, že každý den nestěhujete pohovku do 4. patra). Jaký je mezi tím rozdíl? Mrtvý tah vnímám jako cvik na posílení celého těla s mnohem větší zátěží, než se kterou se běžně setkáváte. Učí Vás svaly adekvátně zatnout a po skončení série opět povolit. Páteř zpevněná v neutrální poloze, tedy se zachováním přirozených zakřivení, je rovněž žádoucí z toho důvodu, aby docházelo k rovnoměrnému posílení svalů trupu (ohýbání v určitých úsecích páteře by bylo známkou svalové insuficience) a tím samozřejmě i k podání co nejlepšího výkonu.

Jaký tedy udělat závěr na téma, jak se "správně" ohýbat k zavazování tkaniček? Říká se, že Vaše stáří je určeno hybností páteře a něco na tom pravdy určitě bude. Zatímco je zcela normální, bezpečné a přirozené se bez napětí ohýbat (obrázek č. 3 vlevo), tak zvedání předmětů ze země způsobem, který vidíte na obrázku č. 3 vpravo, je typický spíše pro seniory (většinou je tento způsob zvedání předmětů ze země provázen právě nepřiměřeným zatínáním břišních a zádových svalů). Dalo by se tedy říct, že pokud nejste schopni se ohnout bez námahy, napětí nebo bolestí, jako to vidíte na levém obrázku, máte zcela jistě nějaký problém se zády, který vyžaduje Vaši pozornost. Jinými slovy, to, že byste se rozhodli se trvale ohýbat "invalidním" způsobem, abyste se bolestem vyhýbali, je úplně stejné, jako když spravujete motor zakrytím rozsvícené kontrolky.


Obrázek č. 3: Běžné ohnutí zdravého člověka, které je pro páteř zcela přirozené (vlevo),
a způsob ohýbání pacientů s bolestmi zad (vpravo)

Tuhé svaly způsobující bolesti jsou domněnkou mnohých masérů. Ti spoléhají na to, že jsou tyto svaly, které vnímají jako tužší než obvykle, automaticky spojovány s bolestí. Nesmí chybět ani otřepaná fráze typu: "Vaše svaly jsou vážně zatuhlé, bude potřeba je rozmasírovat." V první řadě není vlastně ani možné určit, zdali jsou svaly opravdu zatuhlé, nebo zda mají zvýšené napětí. Klidové svalové napětí má každý člověk jiné. Někdo má svaly na pohmat tak tuhé, že by se zdál neprůstřelný, a přesto ho nic nebolí, a někdo jiný má zase svaly velmi měkké a poddajné, a přitom ho bolí všechno a cítí se celý zatuhlý. Masér nebo jiný terapeut pak může pouze porovnávat strany a domnívat se, která je tužší, nebo která je naopak měkčí, a bohužel pohmatem nelze zcela jistě ani určit, která strana je vlastně ta bolestivá.12

Zkrácené svaly pak samozřejmě také neznamenají automaticky bolest. Naopak, zmenšený rozsah pohybu v kloubech je pro jejich zdraví a bezpečí lepší než výše zmíněná hypermobilita. Problém může však nastat tehdy, když zkrácené svaly na jednom místě přinutí jiné okolní klouby, aby se hýbaly více, a dochází tak k dráždění popisované lokální hypermobility.

Fascie nejsou pro bolesti zad až tak fascinující, jak se často tvrdí. Fascie jsou velmi pevné vazivové blány, které jsou v lidském těle hojně rozšířené. Nachází se jak povrchově přímo pod kůží, tak i hlouběji, kde obalují jednotlivé vrstvy svalové hmoty, a pronikají až do jednotlivých svalových vláken. Tvoří tak rozsáhlý komplex vazivové tkáně, která mezi sebou propojuje jednotlivé vrstvy měkkých tkání lidského těla. Existují různé techniky, které mají za cíl tyto fascie systematicky ovlivnit. Specializované kurzy na práci s fasciemi jsou samozřejmostí a neustále produkují jimi vyškolené terapeuty, kteří se snaží uplatnit získané vědomosti. Nicméně hlavní otázkou tohoto tématu je, zdali mají vůbec fascie nějaký terapeutický význam, a pokud ano, můžeme je ovlivnit?

Odpověď zní - jednoznačně ne. Stavbu fascií NEJSME schopni ovlivnit žádnou manuální technikou.13 K tomu, aby došlo byť jen k minimálnímu protažení fascie, bychom museli praktikovat velmi bolestivé středověké mučící metody. Pozoruhodné však je, že i ovlivnění jejich posunlivosti má pouze minimální a dočasný terapeutický účinek. Posunlivost fascií (a ostatních měkkých tkání) je dána stavem kapaliny, která se nachází mezi jednotlivými vrstvami a minimalizuje jejich tření. V klidu se tato tekutina podobá spíše lepkavému gelu. Při mechanickém zatížení, zahřátí anebo i při náhlém psychickém stresu (sympatická reakce boj nebo útěk) dochází k lepší hydrataci a posunlivosti díky povolení této hmoty. Tento efekt je však zcela přirozený a děje se zcela běžně při zahřátí a pohybu, avšak pouze krátkodobě - obdobně, jako bylo popsáno u kloubního mazu.14 Zlepšení posunlivosti měkkých tkání tedy má svůj význam, avšak rozhodně ne z dlouhodobého hlediska nebo v podobě léčby příčiny obtíží.6

Co bychom tedy měli dělat s fasciemi? Pravděpodobně nic. Jako příklad uvedu thorakolumbální fascii, která se rozsáhle nachází v oblasti bederní páteře. Bylo zjištěno, že u lidí trpících chronickými bolestmi dolních zad dochází k mírnému tuhnutí a snížení posunlivosti této fascie. K tomu však dochází kvůli pohybovým vzorcům, které vznikají, aby "ochránily" danou oblast nebo kvůli zánětu či poškození jiného vaziva. Tuhost fascií tedy není příčinou, ale následkem primární příčiny bolestí.15 Pokud bychom byli schopni v rámci manuální terapie ovlivnit fascie, které by byly zdrojem obtíží, stačilo by je tedy protáhnout uváděnými technikami a problémy se zády by vymizely. Osobně jsem domněle protáhl již hodně fascií, ale nikdy jsem se takové pozitivní odezvy nedočkal, bohužel.

Závěr

To by zatím pro první díl stačilo. Ve druhém díle se dozvíte o dalších možných faktorech, které bolesti zad mohou ovlivnit anebo je přímo způsobit. Můžete se také těšit na návod, který bude radit, jakým způsobem si svépomocí ulevit od bolestí zad v pohodlí domova.


Použité zdroje:
1. Steffens, Daniel, Chris G. Maher, Qiang LI, Manuela L. Ferreira, Leani S. M. Pereira, Bart W. Koes a Jane Latimer. Effect of Weather on Back Pain: Results From a Case-Crossover Study. Arthritis Care & Research [online]. 2014, 66(12), 1867-1872 [cit. 2018-01-19]. DOI: 10.1002/acr.22378. ISSN 2151464x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/acr.22378
2. Brinjikji W, Luetmer PH, Comstock B, et al. Systematic Literature Review of Imaging Features of Spinal Degeneration in Asymptomatic Populations. AJNR American journal of neuroradiology. 2015;36(4):811-816. doi:10.3174/ajnr.A4173
3. TORUN, Fuat, Habibullah Dolgun, Hakan Tuna, Ayhan Attar, Aysun UZ a Atilla Erdem. Morphometric analysis of the roots and neural foramina of the lumbar vertebrae. Surgical Neurology [online]. 2006, 66(2), 148-151 [cit. 2018-01-09]. DOI: 10.1016/j.surneu.2006.02.041. ISSN 00903019. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0090301906002035
4. Zhong, Ming & Liu, J.T. & Jiang, Hong & Mo, Wen & Yu, P.-F & Li, X.C. & Rui Xue, Rui. (2017). Incidence of Spontaneous Resorption of Lumbar Disc Herniation: A Meta-Analysis. Pain Physician. 20. E45-E52.
5. Belavý, Daniel L., Matthew J. Quittnerr, Nicola Ridgers, Yuan Ling, David Connell a Timo Rantalainen. Running exercise strengthens the intervertebral disc. Scientific Reports [online]. 2017, 7, 45975- [cit. 2017-12-23]. DOI: 10.1038/srep45975. ISSN 2045-2322. Dostupné z: http://www.nature.com/articles/srep45975
6. Poděbradský, J. a R. Poděbradská, 2009. Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2899-5
7. Nielsen, Sabrina Mai, Simon Tarp, Robin Christensen, Henning Bliddal, Louise Klokkera Marius Henriksen. The risk associated with spinal manipulation: an overview of reviews. Systematic Reviews[online]. 2017, 6(1), - [cit. 2018-01-23]. DOI: 10.1186/s13643-017-0458-y. ISSN 2046-4053. Dostupné z: http://systematicreviewsjournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13643-017-0458-y
8. Azadinia, Fatemeh, Esmaeil Ebrahimi, Mojtaba Kamyab, Mohamad Parnianpour, Jacek Cholewicku a Nader Maroufi. Can lumbosacral orthoses cause trunk muscle weakness? A systematic review of literature. The Spine Journal [online]. 2017, 17(4), 589-602 [cit. 2017-12-15]. DOI: 10.1016/j.spinee.2016.12.005. ISSN 15299430. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1529943016311305
9. Amorim, Anita B., Gavin M. Levy, Francisco Pérez-Riquelme, et al. Does sedentary behavior increase the risk of low back pain? A population-based co-twin study of Spanish twins. The Spine Journal[online]. 2017, 17(7), 933-942 [cit. 2018-01-11]. DOI: 10.1016/j.spinee.2017.02.004. ISSN 15299430. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1529943017300530
10. Herrington, Lee. Assessment of the degree of pelvic tilt within a normal asymptomatic population. Manual Therapy [online]. 2011, 16(6), 646-648 [cit. 2017-11-23]. DOI: 10.1016/j.math.2011.04.006. ISSN 1356689x. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1356689X11000816
11. Lederman, Eyal. The myth of core stability. Journal of Bodywork and Movement Therapies [online]. 2010, 14(1), 84-98 [cit. 2017-11-02]. DOI: 10.1016/j.jbmt.2009.08.001. ISSN 13608592. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S136085920900093X
12. Maigne, J.-Y., P. Cornelisa G. Chattelier. Lower back pain and neck pain: Is it possible to identify the painful side by palpation only? Annals of Physical and Rehabilitation Medicine [online]. 2012, 55(2), 103-111 [cit. 2017-10-15]. DOI: 10.1016/j.rehab.2012.01.001. ISSN 18770657. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1877065712000024
13. Chaudhry H, Schleip R, Ji Z, Bukiet B, Maney M, Findley T. Three-Dimensional Mathematical Model for Deformation of Human Fasciae in Manual Therapy. J Am Osteopath Assoc 2008;108(8):379-390
14. Schleip, Robert. Fascial plasticity - a new neurobiological explanation: Part 1. Journal of Bodywork and Movement Therapies[online]. 2003, 7(1), 11-19 [cit. 2017-10-01]. DOI: 10.1016/S1360-8592(02)00067-0. ISSN 13608592. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1360859202000670
15. Langevin HM, Fox JR, Koptiuch C, et al. Reduced thoracolumbar fascia shear strain in human chronic low back pain. BMC Musculoskeletal Disorders. 2011;12:203. doi:10.1186/1471-2474-12-203

Foto:
foto č. 1: Brandonng06 / Wikimedia
foto č. 2: Damato / Wikimedia


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

07.06.13:02Darkkiller - Skvělej článek. Díky!+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra