Dnešním dnem začínáme sérii článků věnovaných senzomotorické stimulaci, metodice cvičení hlubokých stabilizačních svalů, která využívá mimo jiné nejrůznější nestabilní plochy a pomůcky.
Než se pustíme do prvního poměrně odborného článku, doporučím Vám k pročtení pár odstavců z anatomie svalové soustavy, které Vám usnadní pochopení mnohých následujících použitých termínů. Prostudovat tak předem můžete články svaly zádové, svaly břicha, popř. také ostatní ze sekce anatomie.
Trápí Vás bolesti v zádech? Lékaři nenalezli žádnou opodstatněnou příčinu Vašich obtíží ve strukturálních změnách? Pak jste se přiřadili ke značnému procentu lidí, které se svým stylem života dobrali k funkčním změnám dostačujícím pro vyvolání obtíží. Dnešní článek Vám možná trošku poootevře oči, napoví, čím byste mohli pomoci svému tělu se s poruchou vyrovnat a jak ji odstranit. Nezoufejte, funkční změny (poruchy) jsou ty hodné, dají se změnit, vrátit, zlikvidovat.
Během svého života se většina z nás, v menším či větším rozsahu, setká nebo už setkala s bolestí v zádech. Asi 30 - 40 % populace v produktivním věku udává projevy obtíží v oblasti zad. I přes výrazný pokrok v diagnostické oblasti není u velkého procenta klientů možné objektivně stanovit, proč je záda trápí. Při současném jednostranném způsobu života a nedostatečné rozmanitosti pohybu přetěžujeme některé struktury a části těla, které si pamatuje vše, co jsme mu naložili a jednou si řekne dost, ozve se a vše nám vrátí v podobě pocitu bolesti. Není dne, kdy bych neslyšela skuhrat: "Doteď jsem žádné potíže neměl a teď najednou..." No, ony ty potíže tak samy z ničeho nic nepřišly, pane...
Valnou většinu dne prosedíme pohodlně rozvaleni na židli, pěkně zhrouceni v sedadle auta, popřípadě na gauči u televize. Někteří z nás jsou takoví experti, že celý jejich den sestává z kombinace všech těchto oblíbených činností a nevmezeřují mezi ně ani žádné jiné. Každý, i laik, snad v tuto chvíli usoudí, že to asi nebude nejzdravější způsob života... A co Vy ostatní, kteří se bijete v hruď, že Vy alespoň do té posilovny zajdete a dáte svému prací zmučenému tělu zabrat? Myslíte, že Vám poděkuje, pokud si sednete na stroj pozkracovaní, ztuhlí a přesně stejným stylem, jak jste vytvarováni do židle, a taháte zátěže bůhví čím (protože ač se třeba snažíte, přetížené svaly stejně přebírají práci těm flákajícím se)? Prospíváte mu? Nemyslím. Jen dále prohlubujete nerovnováhy, kterých má většina z nás už i tak dost. Co tedy dělat, aby to bylo správně? Nevidíte východisko?
Nu, já jsem fyzioterapeut, tak jej přeci jen vidím. A jen doufám, že podobně se budou po skončení cítit i frekventanti našeho kurzu, že z nich vyrostou trenéři vzdělaní i v tomto "léčebněji zaměřeném směru". Veškerou snahou mojí a také jejich bude totiž navození ideálního prostředí pohybové soustavy klienta. Vědí, že nelze jen bezhlavě a necíleně posilovat, ale musí si podle podrobného vyšetření stavu klienta stanovit nejdůležitější body, kde zasáhnout a působit hned v počátcích. Budu se opakovat, ale u většiny z nás je naprostou nezbytností srovnání svalových dysbalancí a vadného držení těla. Článek, který nyní čtete, však nemá za úkol naučit Vás diagnostiku ani zmapovat možnosti a způsob provádění protahování zkrácených svalů, budeme se ubírat poněkud jiným směrem... Máme klienta, kterého jsme dobře zainstruovali, kterak si potřebné svaly protahovat, popř. posilovat žádané svalové skupiny běžnými pohyby. Bolest zad se sice zmírnila, ale často přetrvává spíše jakási únavová při delším sezení, pomalém popocházení slečny po nákupech apod. Přece jen ještě něco chybí...
Hluboký stabilizační systém páteře
Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP) představuje svaly, svalovou souhru, která zabezpečuje stabilizaci (zpevnění) páteře během všech našich pohybů. Aktivace svalů HSSP je zahájena i při jakémkoli statickém zatížení (tedy stoji, sedu atd.), každém cíleném pohybu horních či dolních končetin. Jejich zapojení do stabilizace páteře je automatické, mimovolní a děje se již při pouhé představě pohybu. HSSP plní významnou roli v ochraně páteře proti působícím silám, zátěžím a náporům na struktury páteře. Jeho poruchy jsou důležitým faktorem při vzniku vertebrogenních obtíží (tj. poruch týkajících se páteře). Cílené ovlivnění stabilizační funkce páteře (rozuměj svalů, které ji zajišťují) má význam jak v prevenci, tak ve vlastní léčbě již vzniklých vertebrogenních onemocnění.
Pro udržení těla v gravitačním poli (tedy udržení rovnováhy při působení gravitace) i pro jakýkoli pohyb nejen horními či dolními končetinami potřebujeme zapojit svaly HSSP a zastabilizovat páteř a trup. Ani pouhé polknutí nelze provést bez stabilizace jazyka jeho opřením o patro a bez stabilizační funkce dalších svalů. Chcete hnout jakoukoli částí těla, třeba zvednout či držet břemeno atd.? Pak se Vám v reakci zapojí svaly celého pohybového systému. Že při bicepsovém zdvihu zapojíte jen svaly na ohyb lokte? Dobrá, tak všechny svaly paže, aby se děla jen cílená flexe v lokti a ne např. přídatný pohyb v rameni? Nestačí? Svaly hrudníku, trupu, břicha a zad, abyste se tíhou břemena třeba nepřevážili a neupadli? Ano, i svaly nohou masivně zapojíte. Vězte, že naprosto stejná aktivita probíhá, aniž zvedáte cokoli těžkého (tím si vše pro ozřejmení jen zvýrazníte...). Tělo si prostě jen snaží vytvořit dostatečnou oporu pro provedení daného pohybu bez zbytečného (a nežádoucího) zatížení choulostivých struktur. Co se stane, není-li HSSP funkční a v pořádku...?
Páteř, pánev, hrudník a pletence končetin vytvářejí pomocí stabilizační funkce svalů jakýsi pevný opěrný bod. Zásadní pro správné fungování pohybového systému je spolupráce hlubokých svalů - flexorů a extenzorů (které jsou součástí m. erector trunci) v oblasti krku (hluboké flexory šíje vyrovnávají aktivitu extenzorů šíje a povrchových flexorů jako sternocleidomastoideu a scaleni, podílejí se tím na omezení vzniku hyperlordózy Cp nebo předsunutého držení hlavy), v terénu bederní páteře hlubokých extenzorů a flexorů (souhra mezi bránicí, břišními svaly a pánevním dnem), které stabilizují zvýšením nitrobřišního tlaku bederní páteř z přední strany (aktivují se při jakémkoli statickém zatížení a každém cíleném pohybu horních a dolních končetin). Souhra mezi zmíněnými hlubokými flexory a extenzory (zjednodušeně svaly přední a zadní strany těla) je dána motorickým programem v mozku, který uzrává v průběhu našeho vývoje a formuje také zakřivení naší páteře (ve smyslu lordózy a kyfózy). Již jím je tedy dáno budoucí zatěžování struktur naší páteře, tendence k potížím atd. Nejčastějším problémem v dnešním životě je nedostatečnost zmíněné přední stabilizace páteře (insuficience funkčních břišních svalů a pánevního dna) oproti převažujícím povrchovým extenzorům páteře se zvýšeným svalovým napětím, které pak musí přebírat práci za nefunkční hluboké svaly. Vzniká jakýsi začarovaný kruh, protože tím více hluboké svaly ochabují. Oslabení hlubokého stabilizačního systému svalů vede mimo jiné k většímu zatížení plotének a k jejich možné traumatizaci.
Zatímco cílený pohyb kontrolujeme, reaktivní stabilizační funkce probíhají automaticky, bez našeho ovlivnění a uvědomění. Z toho vychází také možnost jejich ovlivnění. Jak je tedy ovlivnit? Na odpověď si budete muset počkat do dalšího článku...
Dnešní článek berte jako nutný a přibližující pro povídání následující. Příště budeme pokračovat již samotnou možností ovlivnění funkce stabilizačních svalů - senzomotorickou stimulací.
